Opustil nás VELIKÝ člověk...

14. června 2010 v 17:52 | Holoubek

Když jsem byl v Benátkách, zaskočila mě esemeska od babičky: Zemřel Ladislav Smoljak.




Moje počáteční reakce zaskočila i mě samotného: byl jsem celkem v pohodě. Ale během večera se mi tato informace rozležela v hlavě. Zrovna když jsme byli na procházce ve městě, zalétli jsme do internetové kavárny a šli jsme si ji ověřit.


Zdeněk Svěrák píše:

Milý Láďo,
požádali mě, abych o tobě napsal nekrolog pro Lidové noviny a do uzávěrky zbývá jen hodina. Takovou práci jsi neměl rád. Naše společné čtyřicetileté psaní začínalo vždycky debatováním, zkoumáním tématu a odbíháním od něj, a pak teprve se mohlo napsat první písmeno. Ale tohle hoří, aby to zítra ráno vyšlo. Když jsme psali hru České nebe, představovali jsme si, že tam nahoře dostávají veškeré knížky, které dole vycházejí. Možná, že požádáš, aby vám tam odteďka chodily i Lidovky, protože bez nich nemůžeš být, a tak si to přečteš.
Nestačil jsem ti totiž říct pár věcí. V těch nedávných mizerných měsících, kdy jsi zažíval samou bolest a skoro žádnou radost, jsem smekal kloubouk nad tím, jak statečně ses utkal se Zubatou a jakou s tebou měla práci. Při posledních představeních, kdy jsi sotva dýchal, se diváci smáli jako vždycky a netušili, že jsou svědky neuvěřitelného vítězství duše nad nemocným tělem. Pamatuješ, když jsme vymýšleli do Vizionáře postavu Smrtky s kosou přes rameno, jak jsme váhali, jestli se nerouháme? A tys tenkrát říkal: rouháme, ale to je jediný, co proti ní můžeme udělat. A teď ses jí bestii navíc postavil jako rytíř.
Taky jsem ti nestačil říct, že nám hecům i divákům budeš v divadle chybět, protože nejdeš nikým nahradit. Ale že se budeme snažit hrát tak, aby to bylo ke koukání i shora.
Všichni už vědí z rádií a televizí, že jsme bez tebe. A chtějí, abychom o tobě mluvili do mikrofonů a do kamer. Ale nám se ještě nechce a říkáme jim: my jsme pozůstalí, tak nás nechte truchlit. Doufám, že to schvaluješ.
Taky bys měl vědět, že všechny tvé čtyři děti, Kačenka, Bětka, Filip i David, byly u tebe až dokonce, když už jsi byl na přístrojích a neviděl je.
Jo, a dneska, 6.6., v den, kdy tvé místo v šatně zůstane prázdné, nebudeme hrát, ale sejdeme v divadle a budeme vzpomínat, co všechno jsme díky tobě a s tebou zažili. Vypadá to, že diváci nám to zrušené představení odpustí, protože na chodník pod skříňku s tvou fotografií přinášejí květiny.
Tak pozdravuj Cimrmana, jestli tam je, a ať ti laskavě přepustí místo u okna, abys viděl na čtení.
Za všechny kluky z tvého divadla

Zdeněk Svěrák


Začal jsem brečet. Brečel jsem hodně. A dlouho.
Na druhou stranu bylo vlastně otázkou času, kdo z Cimrmanů a kdy zemře. Všichni už jsou to staří pánové. A víte, co je ironie? Že jsem už delší dobu před tím přemýšlel, jak se zachovám, až někdo z nich umře. Jak se to dozvím a jak na to budu reagovat.....
A měl jsem vlastně kliku, že jsem se stihl na jedno jejich představení podívat. Bylo to Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem a Smoljak tam zrovna hrál Varla Frištenského. Jako obvykle exceloval. A taky jsem stihl ulovit jejich podpisy. Je jich sice jenom pět (víc Cimrmanů tam snad ani nebylo), ale ten jeden, Smoljakův je teď o to cennější. A taky jsem se seznámil s jeho jezevčicí Lojzičkou. Měl ji tam s sebou a všem se nám motala pod nohama.



Jak to bude dál? Už jsem se docela vzpamatoval, ale když mám někdy čas na přemýšlení, tak si na něj vzpomenu. Celý tento týden (14.-20.6.2010) budu chodit v černém. Už mám vymyšlený celý outfit:
Černý klobouk (ten nosím pořád)
Černá mikina
Černé tričko s potiskem hlavy Járy Cimrmana a s nápisem: "A nejhorší jsou trpaslíci!"
Černé kalhoty (ty taky nosím pořád)
Černé ponožky (ty nosím zásadně jenom do divadla, když hrajeme)
Černé botasky (taky nosím pořád)
Černá taška do školy (bohužel taky nosím pořád)
Černá příruční taštička přes rameno (zakoupeno v Lidu de Jesolu, doufám, že taky budu nosit pořád)

V naší třídě se také najdou přívrženci Cimrmana, takže budeme truchlit společně....


Pac a pusu,
Váš Holoubek
 


Komentáře

1 Lind@ Lind@ | Web | 15. června 2010 v 18:20 | Reagovat

To je vážně docela smutné-ale moje veselí vyvažuje to, že si zpátky!

2 Nass Nass | Web | 15. června 2010 v 19:14 | Reagovat

[1]: Díky.....
Jako, že jsem zpátky z dovolené?

3 Werika Werika | Web | 16. června 2010 v 18:26 | Reagovat

Čest jeho památce... ˘˘

4 betybetuli betybetuli | Web | 16. června 2010 v 19:44 | Reagovat

Čest mu.Já se to dozveděla z internetu když sem to řekla ségře ani neveděla kdo to je.Pak sem to mamce a ta byla smutná ona totiž měla cimrmanovky a knim neodmislitelně patří Ladislav Smojlak

5 Nass Nass | Web | 16. června 2010 v 20:28 | Reagovat

[3]:, [4]: Díky holky....

6 Lind@ Lind@ | Web | 17. června 2010 v 16:14 | Reagovat

[2]: Ne, zpátky na blog.

7 Nass Nass | Web | 18. června 2010 v 21:26 | Reagovat

[6]: Hergot já jsem tu furt! [:tired:] :-D

8 Rose Rose | Web | 23. června 2010 v 22:37 | Reagovat

Smutné. Ale jeho humor přetrvá...

9 Nass Nass | Web | 24. června 2010 v 14:10 | Reagovat

[8]: On není nesmrtelný, ale jeho humor jo.... Aspoň něco tu po něm zůstane....

10 Adikova Adikova | Web | 29. listopadu 2010 v 19:30 | Reagovat

tričko s Járou Cimrmanem? Odkud ho máš smím-li se ptát? :)

11 Nass Nass | Web | 29. listopadu 2010 v 19:41 | Reagovat
12 Adikova Adikova | Web | 30. listopadu 2010 v 14:29 | Reagovat

dík ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.