RECENZE: Mikuláš o prázdninách v Celetné

31. srpna 2014 v 14:52 | Holoubek

Divadelní spolek Kašpar (Divadlo v Celetné): Mikulášovy prázdniny

René Goscinny, Jean Jacques Sempé

Režie Filip Nuckolls
Kostýmy Jan C. Löbl / Scéna Pavel Kodeda / Hudba Dan Fikejz
Dramaturgie Lenka Bočková / Překlad Tamara Sýkorová Řezáčová

Mikuláš / Matouš Ruml /
Celestýn / Petr Lněnička /
Vendelín / Zdeněk Charvát /
Kryšpín / Aleš Petráš /
Augustýn / Lukáš Jůza /
Albín / Jan Plouhar /
paní učitelka, maminka / Milena Steinmasslová /
holič, Bertrand Bašta, tatínek / Pavel Lagner /



Má dramatická duše během léta obvykle trpívá, neb vykazuje abstinenční příznaky. Loňského roku nám rekonstruovali městské divadlo, takže divadelní prázdniny pro nás diváky trvaly neuvěřitelné 4 měsíce!
Naštěstí letos jsme byli s otcem na začátku července ještě na dvou představeních na Kosti a na konci prázdnin - 28. srpna jsme se i s maminkou vypravili do Prahy, neb jsem si zařídil protekční režijky na Mikulášovy prázdniny do Celetné. A i když to byly režijky, seděli jsme hned na kraji druhé řady, což byla úplně úžasná místa. :)

Ještě než začnu líčit představení, asi by se patřilo říci, že Kašpaři uvedli jako první Mikulášovy patálie a po jejich "překvapivém" úspěchu se rozhodli nastudovat i Mikulášovy prázdniny, které uvádějí pouze v prázdninovém období. V sezóně je opět nahradí patálie. Tak a můžeme začít. :)


Celestýn (Petr Lněnička), Kryšpín/Viktorín (Aleš Petráš), Vendelín (Zdeněk Charvát),
Mikuláš (Matouš Ruml), Albín (Jan Plouhar), Augustýn (Lukáš Jůza)

Na začátku představení nastoupilo na forbínu několik bizarně vyhlížejících dospělých mužů v tematických chlapeckých úborech. Aby byl dojem dokonalý, začali na flétničkách vypískávat melodii znělky 20th Century Fox (byly to tak příšerný zvuky, že jsem si musel zacpat uši :D).

Když pak jednotlivě předstupovali před pana holiče, Mikuláš (Matouš Ruml) každého z nich (včetně sebe) představil a uvedl stručnou charakteristiku, takže i lidé neznalí tématu či prvního dílu byli celkem v obraze. Poté už se chlapci vesele rozjeli na modrý tábor.


Bylo mi sympatické, že Mikuláš není hlavní postavou. Jedná se spíše o vypravěče a komentátora některých situací, nicméně ve všech scénách zůstává pouze součástí party nezbedných kluků. A líbilo se mi i pojetí ostatních postav.
Celestýn není typickým prvoplánovým šprtem a šplhounem, Filip Nuckolls a Petr Lněnička ho pojali spíše jako trochu utlačovaného nepochopeného intelektuála (viz recenze na webu ČT), což mne opravdu potěšilo.
Stále se živící Vendelín Zdeňka Charváta působí neuvěřitelně přirozeně a opravdově (třeba když se holiče ptá, zda by ho mohl natřít tou výbornou holicí pěnou :D), Kryšpín alias Viktorín Aleše Petráše je roztomile opožděný, Augustýn Lukáš Jůza se pořád jen vytahuje. A ačkoliv mám moc rád Marka Němce, Jan Plouhar je v roli rváče Albína taktéž úžasný (ačkoliv bych jeho obsazení označil spíše proti typu, tím víc se mi líbil).


I když u těchto postav šlo o stylizaci do dětí a samozřejmě všichni trochu (možná podvědomě) zvýšili hlasy a tak dále, příliš nepřehrávali a nestaly se z nich karikatury, k čemuž by možná tato inscenace sváděla. Palec nahoru. :)


Augustýn (Lukáš Jůza) a Kryšpín/Viktorín (Aleš Petráš), v pozadí Celestýn (Petr Lněnička)

Málokdy se stane, že se sejde takhle úžasná sestava lidí. Z nich nemůžete vybrat jednoho nejlepšího, oni jsou prostě skvělí všichni, každý nějak jinak. I když moje maminka kupříkladu vyzdvihuje roztomilost Viktorína Aleše Petráše (hledajícího tenisky, které má na nohou) a mne zas nadchl brýlatý rozumbrada Celestýn Petra Lněničky (který místo sportovní hry navrhuje sudoku :D), opravdu byli úžasní všichni.

Mimo jiné mne zaujalo, že při každém jevištním "výtlemu", který se zpravidla dotkl všech herců, Petr Lněnička neochvějně udržoval "pokerface". Tohle opravdu nepochopím. :D


paní učitelka (Milena Steimasslová), Augustýn (Lukáš Jůza) a Albín (Jan Plouhar)


Jediní dva 'dospělí' na jevišti byli Milena Steimasslová v rolích Mikulášovy maminky, milované paní učitelky ("Ano, MY máme náši paní učitelku RÁDI." :D) a cestující ve vlaku a (oproti ostatním hercům) ohromně vysoký Pavel Lagner v rolích holiče, táborového vedoucího Bertranda Bašty, Mikulášova tatínka a pana ředitele.
Zatímco Pavlovi se všechny charaktery povedly perfektně, Milena Steimasslová jako by nedokázala najít míru. Její maminka na začátku působila trochu duchem nepřítomná a na konci až příliš neurotická, zatímco paní učitelka mluvila zbytečně tlumeným vysokým hláskem a občas mívala taky trochu hysterické chvilky.



Co se týče scény, byla dokonale účelná a flexibilní. Na jevišti se skutečně nenacházel jediný zbytečný předmět. První část se odehrávala před závěsy, popřípadě za nimi (ale byly jen lehce pozvednuté). Zde režisér vsadil na střihovou formu a myslím, že to začátek krásně rozběhlo a osvěžilo. Zároveň použil i okamžiková setmění (viz video níže), kdy po opětovném rozsvícení jednotliví protagonisté změní polohu do jiného štronza.
Později je už děj více celistvý (objevují se celé příhody, chlapci drží bobříka mlčení - což mimochodem tvoří vtipné situace při snaze se domluvit pantomimicky, bobříka slušného vychování nebo mají noční bojovou hru).
Jediný "stmívací střih" nádherně vyřeší situaci, kdy Bertrand (Pavel Lagner) loví Albína (Jan Plouhar) ze stromu a při dalším rozsvícení se Albín válí na něm. :)


video ze zkoušení Mikulášových prázdnin
(v tu dobu byli fousatí úplně jiní lidé než na představení :D)

Po úplném zdvižení závěsů se objeví veliký hrací prostor. V každém rohu stožár, na zadních dvou uvázaná obří plachta. Vzápětí je ale zaplněn, když z původních vlakových a autobusových lavic chlapci smontují tři stany - a tábor může začít. V průběhu hry se scéna ještě několikrát změní, ale pouze za použití již zmíněných prvků.

Za zmínku rozhodně stojí příhoda, kdy se chlapci rozhodnou založit tajný spolek Neobdarovatelní (ale předpokládám, že jeho jméno se každou reprízu mění) a jejich schůze se odehrává na latrínách postavených opět pouze z laviček. Z původních stanových dvířek se stávají poklopy, které chlapci zvednou, aby se mohli pouze v trenýrkách a s toaleťákem v ruce uvelebit na otvoru a začít debatovat o veledůležitých tématech.


Celestýn (Petr Lněnička), Augustýn (Lukáš Jůza), Albín (Marek Němec)
a Mikuláš (Matouš Ruml) v jedné kadibudce :D

A zatím se chudák Viktorín (v programu Kryšpín) marně snaží přijít na heslo - místo původního "nezkrotná odvaha" padaly tipy jako "ďábelská", pekelná" či "krutopřísná". :D Když se pokusí vyžadonit o nápovědu, nekompromisní Celestýn (Petr Lněnička) se vykloní z imaginární dvířek kadiboudy a svým dokonale modulovaným hlasem (do kterého jsem se okamžitě zamiloval) se "velice omlouvá" a s klausovským nádechem dodá, že to skutečně nejde. :D


Ještě mi nedá, abych nezmínil další vtipnou scénu, při které se baví zejména děti. A to, jak Viktorín a Celestýn mají noční hlídku, při níž baterkami svítí do hlediště, občas i zamávají (třeba Holoubkovi... :D). Pak si sednou před stan a ve vteřině to ukázkově zalomí. Připlíží se k nim zmrzlá paní učitelka (která patrně nenosí nic jiného než kraťásky :D) a nakloní se k Celestýnovi, který se jí šíleně lekne. "Celestýne, klid broučku, to jsem já. Poplach." :D


Kromě šikovné scény, jednoduchých tematických kostýmů, skvělých hereckých výkonů a hlášek inscenace také zaujme poutavou hudbou Dana Fikejze. Upřímně mne ani nenapadlo, že ta krásná zajímavá melodie, která se několikrát v průběhu hry objevuje, je skládaná na míru.

Také jsem se buď z videa výše či jiných informací na internetu dozvěděl, že v původní verzi inscenace se nacházelo jakési "čokoládové" hudební číslo, ale vypadá to, že ho tvůrci z inscenace vyřadili. Sice nevím, v které její části se asi mělo objevit, ale rozhodně tam nikterak nechybělo.


Víte, že...? Celkem tři herci z této inscenace si zahráli v populární situační komedii Comeback. Kromě Matouše Rumla (o kterém se to tak nějak ví :D) i představitel Augustýna Lukáš Jůza jakožto policista Robert a představitel Vendelína Zdeněk Charvát (kterého také můžete znát z jeho dětské role Ludvíka Rykla ve filmové verzi Macha a Šebestové) jakožto vůdce skautského oddílu.


Ke konci se časteji objevují zdlouhavé scény, kupříkladu snaha o promítání zajímavého a dobrodružného filmu o první pomoci při tepenném krvácení se záhy změní v půlhodinové neustálé opakování technických závad zaviněných zejména netechnickým založením paní učitelky. Ovšem zase musím pochválit herce, že využili jednu z klasických vlastností dětí - to, že při jakémkoliv promítání zásadně zkoušejí stínové divadlo. :D


Snad ještě více než promítání vás začne nudit, možná až otravovat předposlední scéna, která tak nějak zabije veškerou zábavu, kterou jste za tu hodinku a půl (bez přestávky) prožili. A to, když se Mikuláš vrací domů a jeho zaneprázdnění rodiče si vzteklého synátora mezi sebou posílají, protože nemají čas a energii se mu věnovat. Ani klíčení fazole v kousku vlhké vaty vás nikterak neuspokojí (ostatně stejně jako Mikuláše).

Poslední scéna, tedy návrat chlapců do školy se snaží o trošku lepší a důstojnější konec (zpívá se francouzská hymna), nicméně myslím, že by se diváci bez klíčení fazole hravě obešli.

Myslím, že je to jedno z mála "rodinných představení", které se vymyká klasické představě o takovýchto představeních - tedy že jsou to představení pro děti, při kterých se budou smát i dospělí.
Zde bych si dovolil tvrdit pravý opak: Mikulášovy prázdniny jsou představením pro dospělé, při kterém se budou bavit i děti. :)


Po představení jsem si ještě počkal na herce před šatnou. Dokonce se mi povedlo vyblýsknouti s Petrem Lněničkou, kterého jsem vlastně už při příchodu viděl rajzovati po klubu. :3 Bohužel jsme měli rezervaci v restauraci, takže jsem se musel vzdát podpisů Matouše Rumla a Lukáše Jůzy, ale určitě to doženu příště, až půjdeme na Patálie. :)




Zdroje obrázků:
http://divadlovceletne.cz/program/mikulasovy-prazdniny
http://ceskatelevize.cz/ct24/kultura/236856-na-tabor-s-malym-mikulasem-vyrazte-do-celetne

Pac a pusu,
Holoubek
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.