Nezpřetrhatelné vazby

6. února 2016 v 18:08 | Holoubek
A už je tu jedna žalostně-mylostná...


Chci se tě zbavit.
Té každodenní myšlenky na tebe.
Na minulost.
Krásnou i podivnou.
Chci se odpoutat.
Přetrhnout a zahodit to, co mne nutí
mít o tebe péči.
Nezasloužíš si to.
Ubližuješ mi.
Ne, to bych ti asi křivdila.
Ubližuju si sama.
Tím, že je to silnější než já.
Tím, že nechci, aby to skončilo.
I když to bolí.

Vlastně se mi to občas podaří.
Nesnášet tě.
Zošklivit si každou vzpomínku.
Ale mé tělo si brzy vynutí opak.

Tak moc toužím po něčí blízkosti.
Doteku. Vlídném slově. Intimitě.
Vlastně ani nevím, jestli jsi schopen
mi něco takového poskytnout.

Posledně to bylo podivné.
A už je to dlouho.

Asi žiju ve snu. V iluzi,
že s tebou mohu být alespoň chvíli šťastná.
Pravda je, že jsem šťastná
asi jen ve vzpomínkách a smyšlenkách.

V realitě ne.

Holoubek
 


Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 6. února 2016 v 18:32 | Reagovat

Zkus odvrátit na chvíli mysl,
uvidíš, jestli to bude mít smysl...

2 Žolanda Žolanda | E-mail | Web | 6. února 2016 v 18:38 | Reagovat

Krásné.. občas mi je děsně a cítím se podobně

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.