Nemohu být moudrá!

16. července 2016 v 16:42 | Holoubek
Tohle jsem nalezla v Rozepsaných. Už to bude staré nějakou dobu, ale je to tak neskutečně pravdivé, že to prostě musím zveřejnit! Doplnila jsem to o pár aktuálních poznámek, nicméně některé narážky na situaci před rokem tam zůstaly.

Po dlouhé době poněkud filozofičtější článek, který myslím odhaluje velmi mnoho z mého života - nicméně nejcennější na jeho obsahu je, že jsem na něj přišla. :)

Občas o mně některí lidé říkají, že jsem moc vážná. Ne, že bych si tak vyloženě sama připadala (často je to také ovlivněno tím, že dotyční mne znají jen z jisté stránky), nicméně uznávám, že v něčem mají pravdu. Myslím, že pokud můj blog čtete delší dobu, víte to také. Dost nad některými věcmi (a kolikrát až zbytečně) přemýšlím a pitvám se v nich. A zároveň dokážu argumentovat z mnoha stran, přičemž všechny takové názory chápu a kolikrát vlastně ani nevím, ke kterému se nejvíc přiklonit.


Chci říct, že se snažím vidět svět mnoha očima, očima jiných lidí, očima zkušenějších, moudřejších. Vždy jsem více tíhla k společnosti lidí starších, nehrála jsem si s dětmi, ale naslouchala rozhovorům rodičů. A toužila jsem se jim v jistém smyslu vyrovnat. Zapadnout. Dospělí mne vždy vnímali jako vyspělejší, nicméně jsem stále byla prostě dítě - a to nemá šanci s jejich společností splynout. Vždy jsem chtěla, aby mi starší naslouchali s respektem, abychom byli plnohodnotní a rozumově rovnoprávní. V pubertě jsem s takovým přístupem měla poněkud problém při organizování společné domácnosti s rodiči. (Ale to teď není tak podstatné.) Proto jsem se vždy snažila svět nahlížet skrz zkušenější "dospělácké" oči.

Jenže jedna věc je si jejich vědomosti, zkušenosti (a tudíž i přístup) uvědomovat - a druhá to vnitřně přijmout a chtít se podle toho chovat. Poslední dobou se to týká zejména probírání vysokých škol a neustálé propírání situace mezi mnou a H. Na obě problematiky dokážu nahlížet mnoha různými způsoby a pod tíhou všech argumentů se mi ztrácí vlastní názor, můj skutečný pocit. Nikdy neargumentuji ničím, s čím bych alespoň teoreticky nesouhlasila - a pokud, tak přiznám, že s takovým názorem nesouhlasím. Nicméně si zřetelně uvědomuji, že mé vnitřní přesvědčení a touha mne vedou jiným směrem.

Ve chvíli, kdy jsem si tohle vše uvědomila, cítím se najednou o něco svobodnější. Je dobré poslouchat moudré a zkušené lidi a nechat si poradit. Nicméně pokud sice víte, že je to správně, ale vnitřně vás to táhne jinam, popíráte sami sebe. Každý si potřebujeme ten čumák nabít sami, abychom pak z té zkušenosti mohli vycházet. Nestačí, že nám o tom někdo řekl. A v takhle útlém věku od sebe prostě nemohu chtít očekávat nějakou moudrost. Ano, vím více než před rokem, kdy jsem tento článek psala, před dvěma, pěti, deseti lety... Ale co se životních zkušeností týče, většina z nich mne teprve čeká. A musím začít tím, že si přiznám, že jsem prostě mladá a nezkušená, smířit se s tím a nestydět se za to.


Aktuální dodatek: Je to veliká výhoda, moci se svou nezkušeností ohánět. Vždy když s mužem narazíme na nějaké téma (např. literární či filmové dílo), které neznám, a on se tváří lehce šokovaně (jak můžu něco takového neznat nebo to nemít zhlédnuto?!), s oblibou mu připomínám, že až budu v jeho věku, jistě už to mít zhlédnuté budu. Ale ve svém věku toho holt nemohu vědět tolik, co on. To by popíralo lidskou přirozenost (poněvadž on je velice vzdělaný muž!). Ostatně mi imponuje, že se od něj mohu mnohému přiučit a rozšířit si své obzory. Je to jeden z těch starších zkušenějších lidí, kterým ráda naslouchám, třebaže zas tak starý vlastně není. :)


Mladá a blbá, toužící dělat
začátečnické chyby
na prahu dospělosti

- Holoubek
 


Komentáře

1 Sabi Sabi | E-mail | Web | 16. července 2016 v 16:54 | Reagovat

Pěkný blog :-)

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 16. července 2016 v 17:12 | Reagovat

Jsem na tom podobně, nebo resp. byla jsem na tom podobně, plno lidí mi říkalo, že chodím věčně zamračená a že si neumím užívat života. Možná měli z určitého hlediska pravdu, ale myslím, že mě absolutně neviděli do hlavy...byla jsem /jak píšeš ve svém článku/ také mnohem vyspělejší a zkrátka jsem se nedokázala snížit na úroveň ostatních (to nemyslím nijak zle), což bylo někdy i ke škodě.

Teď, když jsem to pořádně roztočila mě naopak upozorňujou, abych se zklidnila a hlavně nebrala žádný drogy. :D

3 Fredy Kruger Fredy Kruger | 19. července 2016 v 0:27 | Reagovat

" Celý den tady chodím
a nevím, kolik je hodin !
Fakt, - nejsem z toho moudrý !
... když se ptám, nikdo nic neříká !

... co člověk, - to je kus dobytka !"

Džonn Paznehtt  se zastaví, dál se pak pohne..
pak do ucha muži ( jež vypadá  důvěryhodně ):

" Kolik je hodin ??"  zakřičí ....

" Když jsem sral, tak jeli hasiči !!"

" Tolik je hodin ??  tak to je !"

Džonn Paznehtt  je úplně spokojen !

4 Anchor Anchor | E-mail | Web | 29. srpna 2016 v 0:19 | Reagovat

Ach jo, tady zas někdo prováděl čistku v článcích :-? Jako chápu, ale... Ach jo! :-D

5 stuprum stuprum | Web | 7. října 2016 v 19:26 | Reagovat

Buď sedmikráska!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.